Smutná zpráva
Datum přidání: Jan 21, 2021 8:7:18 AM
V úterý 19.ledna 2021 nás opustila paní Jana Šatrová. Poslední rozloučení se bude konat v pátek 22. ledna 2021 v obřadní síni v Hronově.
S paní Janou Šatrovou jsem prožil 23 let svého profesního života. Když jsem se 1. ledna 1998 stal ředitelem Základní umělecké školy Hronov, bylo to spojeno s přechodem do právní subjektivity. Škola se osamostatnila od školského úřadu v Náchodě a musela si své právní, ekonomické i odborné záležitosti zařizovat sama. To znamenalo kromě jiného dvě důležité věci: škola potřebovala mít svůj počítač a připojení na internet a zároveň potřebovala člověka, který bude mít na starosti účetnictví, platy, rozpočet a všechny věci s tím související. A tak se součástí ZUŠ Hronov stala paní Jana Šatrová.
Město mělo s obsazením tohoto místa jiné záměry, ale naštěstí jsme si paní Šatrovou uhájili a nikdy jsem za to nepřestal být vděčný. Pro mne jako začínajícího a nezkušeného ředitele bylo velmi uklidňující, když jsem věděl, že finance školy spravuje někdo, kdo roky pracoval jako vedoucí finančního odboru města. Její zkušenosti, ale i kontakty velmi usnadnily přechod do právní subjektivity. Stali jsme se určitou raritou mezi zuškami regionu. Ostatní školy měly obvykle někoho na platy, někoho na účetnictví a možná ještě někoho jako sekretářku. Paní Šatrová zvládala všechny tyto oblasti. Sice se každou chvíli omlouvala, že to moc neumí s počítačem, pravdou ale je, že všechny programy používala tak, že by jí to většina kolegů mohla závidět. Když občas objevila v účetním programu chybu, tak než by volala technickou podporu, pokusila se program nějak obejít, aby byl výsledek správně.
V její práci ji charakterizovala pečlivost a spolehlivost. Každý ředitel vám potvrdí, že je k nezaplacení (a to téměř doslova), pokud se může spolehnout na člověka, který má na starosti finance. Někdy to až přeháněla, když v noci nemohla spát a přemýšlela, jak vyřešit problém, který se zrovna objevil. Dlouho jsem si neuměl představit, že by její práci na naší škole dělal někdo jiný. Před několika lety jsme ale začali proces postupného předávání jejího místa a zaučování nových adeptů. Do školy nedocházela už každý den, ale pouze dvakrát týdně. Dohlížela na obtížnější operace, byla po ruce, když se hledal nějaký dokument nebo byla potřeba rada. Tento proces byl nyní tragicky přerušen.
To, čeho jsem si vždy na paní Šatrové vážil snad ještě víc než její vysoké odbornosti, byla její lidskost. Na škole nepracuje a nepracoval člověk, který by byl tak nekonfliktní, kterého by měli všichni rádi, kterému by všichni věřili. Vždy ochotně poradila, když někdo potřeboval radu ve finanční oblasti, řadě z nás vyplňovala daňová přiznání, a to i pro naše rodinné příslušníky. Čas od času sháněla po škole kolegy, aby nepřišli o některé příplatky či cestovní náhrady, protože zapomněli nebo nestihli odevzdat některý z vyžadovaných dokumentů.
Do školy chodila mnohdy i nad rámec své oficiální pracovní doby. Byla mezi námi ráda. Prožívala se školou její těžší okamžiky, radovala se z jejích úspěchů. Stali jsme se takovou její širší rodinou, byla dobrým duchem školy, a pokud to tak mohu říci, byla takovou naší školní mámou. Bude nám všem moc chybět.
Zůstane příkladem vysoké odbornosti, ale také ochoty, obětavosti a dobré vůle. Příkladem dobrého člověka.
Za její práci i její život jí patří od nás všech, zaměstnanců Základní umělecké školy Hronov, velký dík.
Josef Vlach, ředitel ZUŠ Hronov
