Význam základního uměleckého vzdělávání v době covidové

Datum přidání: Nov 16, 2020 6:28:59 PM

Když jsme v září 2019 zahajovali školní rok 2019/2020, nikdo tehdy netušil, jak výjimečný bude. Jak celý svět zaskočí v jarních měsících roku 2020 epidemie COVID-19, jak budeme zvažovat rizika zdravotní, ekonomická i sociální. Díky zodpovědnému přístupu, nasazení a obětavosti byly zdravotní dopady v České republice na jaře (na rozdíl od „podzimní vlny“) z celosvětového hlediska minimální. Míru ekonomických dopadů si netroufám hodnotit.

Ukázalo se ale, že dopady sociální byly pro řadu lidí zásadní. Možná jsme uchránili naše blízké pobývající v nejrůznějších zařízeních pro seniory, ale za cenu jejich izolace od těch, kteří jsou mnohdy tím hlavním smyslem jejich života. Možná proběhla ve školství technologická revoluce a řada škol byla schopná vyučovat online. Jenže ne všichni žáci (a jejich rodiny) takové vzdělávání chtěli nebo byli schopni akceptovat. Nejde jen o to, zda je v rodinách dostatek IT zařízení a zda mají dostatečně rychlé připojení. Jde spíše o to, že distanční vzdělávání vyžaduje poměrně velkou samostatnost na straně dítěte. A také přesvědčení o potřebě vzdělávání.

Pro mnohé děti byly „jarní“ události zajímavým a nečekaným podnětem, dalším zajímavým problémem, který je třeba vyřešit. Takové děti získali neocenitelnou zkušenost. Zdá se, že je ale stále hodně takových, které potřebnou samostatností a touhou po poznávání nového nedisponují a bez osobní přítomnosti ve škole se během distančního vzdělávání nenaučily téměř nic. Tyto děti potřebují kolektiv, podnětné prostředí a přímé vedení zkušeného pedagoga. Za takových podmínek se naučí řadu věcí, aniž by se vědomě učily. A tak zatímco silní vyšli z této zkušenosti silnější, slabé to ještě více oslabilo. V tom vidím největší problém distančního vzdělávání.

Jsem přesvědčen, že základní umělecké vzdělávání významně přispívá k zvyšování samostatností dětí, a tím je disponuje lépe zvládat podobné nečekané zkušenosti. Činí tak především důrazem na domácí přípravu a také na zodpovědný přístup za společný výkon při kolektivní interpretaci, ať už v pěveckém sboru, orchestru nebo třeba tanečním souboru.

Jsem mile překvapen tím, že rodiče i přes všechny organizační problémy, které musejí zvládat při distančním vzdělávání, své děti ze základních uměleckých škol odhlašují minimálně. Platí to i pro naši školu. Zatím jediný negativní dopad epidemie na počet žáků je patrný v téměř nulovém počtu přihlášených předškoláků. To je také segment, ve kterém je efektivní distanční vzdělávání na ZUŠ téměř nemožné.

Nyní nás čeka postupný návrat k prezenčnímu vzdělávání po „podzimní vlně“. Možná bude před námi ještě nějaká „jarní vlna“, jsem ale přesvědčen, že společným úsilím učitelů, žáků i jejich rodičů ji také zvládneme. O to více si budeme vážit a užívat osobního kontaktu při prezenční výuce.

Josef Vlach, ředitel ZUŠ Hronov