Zemřel Dušan Vrchoslav

Datum přidání: Oct 08, 2012 10:9:4 AM

Dne 29.9.2012 zemřel pan učitel Dušan Vrchoslava, který řadu let působil na naší škole. Vyučoval hře na housle, violu a violoncello. Byl zakladatelem Komorního orchestru ZUŠ Hronov a také hudebním skladatelem.Na je ho pohřbu promluvil o jeho životě ředitel ZUŠ Nové Město pan Miloslav Vondřejc:Dušan Vrchoslav se narodil 8. dubna 1924 v Novom  Meste nad Váhom slovenské matce a českému otci, který byl železničářem. Vzrušené období mnichovských dnů prožil v severočeském Rumburku jako 14 - letý chlapec. Následující období druhé světové války prožil s rodiči v Náchodě, kde byl později nucen pracovat pro Třetí říši.

Už v této době se věnoval hudbě a především hře na housle. Do určité míry se pohyboval ve stejném prostředí, které nám popisuje Josef Škvorecký ve svých knihách. Dušan Vrchoslav byl vyznavačem tzv. vážné hudby, kterou celý život velmi zaníceně propagoval. Po roce 1945 se začal ještě intenzivněji zabývat problematikou hry na housle. Pod vedením významného houslového pedagoga profesora Bedřicha Voldána se v Praze připravoval na úspěšné složení státní zkoušky z houslí. V této době se seznámil se svoji celoživotní manželkou slečnou Olgou Grimovou z  Přepych.  Po svatbě se mladí manželé na čas usadili v Opočně, kde mladý houslový pedagog působil v Městské hudební škole.

V roce 1958 nastoupil jako ředitel do Hudební školy Bedřicha Smetany v Novém Městě nad Metují, kde působil do roku 1976. Zde se naplno uplatnily schopnosti pana ředitele Vrchoslava nejen jako pedagoga, ale i jako sólového a komorního interpreta, dirigenta, violisty, skladatele i výborného řečníka- uvaděče a organizátora profesionálních koncertů. Hned po příchodu do Nového Města nad Metují založil komorní orchestr, Kruh přátel hudby a seznámil se s problematikou výuky violoncella za asistence profesora Rudolfa Lojdy z pražské hudební akademie. Přišly první výrazné pedagogické a umělecké úspěchy, škola pod jeho vedením získávala přední umístění v krajských a ústředních kolech soutěží Lidových škol umění. V roce 1964 pan Vrchoslav přišel s myšlenkou pořádání hudebních soustředění na začátku prázdnin, kterých se zúčastňovali nejúspěšnější žáci školy. Ti vytvářeli různá hudební tělesa (orchestry, kvarteta a další hudební uskupení). V této činnosti byl průkopníkem, a zde se uplatnilo jeho skautské nadšení a výchova. V padesátých letech se rodina rozrostla o dceru Blanku. Velkou oporou a spolupracovnicí v zaměstnání mu byla manželka Olga, která na hudební škole vykonávala funkci školnice. Vyvrcholením této životní etapy bylo pořádání festivalu „Mládí a hudba“ v roce 1974 v rámci Roku české hudby.

V roce 1976 odešel pan Vrchoslav vyučovat a založit orchestr do LŠU Hronov. I zde vychoval desítky mladých nadějných hudebníků, budoucích posluchačů konzervatoří, pozdějších členů profesionálních orchestrů, budoucích pedagogů a milovníků hudby a umění. V osobním životě nastala etapa, kdy začal trávit volný čas  na zakoupené chalupě v Plasnicích v Orlických horách. Tuto chalupu spolu s manželkou postupně zveleboval a udržoval.

V roce 1988 se vrátil jako dirigent do Nového Města nad Metují na LŠU Bedřicha Smetany a obnovil 35 členný komorní orchestr, který účinkoval nejen v našem regionu, ale po roce 1989 i v Rakousku a Spolkové republice Německo. Tuto činnost vykonával až do roku 1999, do doby, než mu lékaři zakázali vykonávat náročnou činnost dirigenta. V období 1960 až 2010 napsal na 100 opusů vlastních hudebních skladeb, koncertů, písní, sólových a instruktivních skladeb pro různé nástroje a dokonce i mši.

Poslední období svého života trávil Dušan Vrchoslav v kruhu své rodiny, jeho život byl občas oživen návštěvou bývalých žáků a kolegů, které rád a srdečně vítal. Často sedal ke klavíru, nebo k houslím, aby napsal nějakou skladbu. S postupujícím věkem však přichází další těžkosti a nemoci. Koncem září 2012 se uzavírá jeho krásný i náročný, bohatý i lopotný, ale především smysluplný život. Pan Vrchoslav velkou měrou přispěl ke skutečnosti, že v našem kraji je vysoká úroveň výuky hry na smyčcové nástroje,  i tomu, že máme dostatek kvalitních amatérských hudebníků.